V rozpočtové debatě parlamentní r. 1936 poznamenal posl. Boh. Stašek, že Československá republika je už dnes jediným a posledním státem na světě, ve kterém Němci mají plnou politickou svobodu a zaručená lidská práva. Celá sněmovna tleskala, ale henleinovští poslanci hlučně odporovali. Henleinovský poslanec dr. Eichholz křičel: „Na papíře“. Stašek ihned odpověděl: „Na papíře?

Pánové z německé strany, odpovím vám otevřeně. Řekněte mi, zdali by v některém státě bylo možno, aby váš vůdce Henlein sedl do letadla a letěl do Londýna, v Londýně přednesl před celou mezinárodní veřejností řeč, ostouzející naši republiku.“ Henleinovští poslanci spustili řev. Ale poslanec Stašek pokračoval: „Aby si potom sedl na letadlo a zastavil se v Berlíně na obědě u hlavy státu, jehož poměr k Československu je známý, a pak si zase sedl do letadla a doletěl bez pohromy do Československé republiky a napsal obžalovací spis proti našemu státu a poslal jej do shromáždění Společnosti národů do Ženevy. Pánové, já se ptám, je–li na světe stát, který by svému příslušníku toto trpěl, a s nímž by naposled předseda vlády jemně polemizoval v rozpočtovém výboru naší poslanecké sněmovny?“

Křik poslanců Henleinovy strany se stupňoval. Stašek pokračoval: „Slavná sněmovno, já to nerad říkám, ale pánové, kdyby se to stalo v sousedním Německu, pak by z takového muže příbuzným nezůstalo nic, než popelnice, prstýnek a hodinky.“ Po těchto slovech nastala vřava v lavicích sudetoněmecké strany.